Americký stafordšírský teriér
VZNIK PLEMENE
Už od pradávna vybírali lidé zvlášť vhodné psy pro nejrůznější účely. Spářili například dva rozdílné lovecké psy, z jejich potomstva opět spářili ty nejvhodnější, až se v této linii ustálila vlastnost "dobrého loveckého instinktu". Během doby specializovali tito staří chovatelé své psy na určité úkoly. Brzy tak vznikla "plemena", lépe řečeno ustálené linie vhodné pro lov, jako psi hlídací nebo psi pastevečtí, či psi tažní vhodní pro přepravu nákladů. Vznikla plemena zvlášť vhodná pro nejrůznější práce.
I náš současný pes má vrozené úkoly, které mu člověk od pradávna určoval, které však ovšem často zeslábly, když se ze psa stával rodinný mazlíček. Proto je např. ještě dnes obtížné pustit chrty z vodítka. Své původní povolání, tj. štvaní zvěře, mají ještě v krvi. Výchova však může všechno změnit. Známe-li původní určení psího plemene a s ním spojené potřebné vlastnosti, můžeme porozumět chování psů a účinně je ovlivňovat.
VÝCHOZÍ PLEMENA
Abychom porozuměli podstatným vlastnostem našeho amerického stafordšírského teriéra, musíme se přesněji podívat na obě původní plemena - na buldoka a teriéra. Původní anglický buldok vyšlechtěný počátkem 19. století byl smělý, nebojácný pes silného a svalnatého těla s mohutným svalstvem a silnými čelistmi. Byl vyšlechtěn, aby kousal po buldočím způsobu při krvavém "sportu", při kterém pes musel napadnout a zastavit býka a zůstat pevně zakousnut do jeho mulce. Všechny vlastnosti tohoto bojovného buldoka nacházíme u psů, jejichž tělesná stavba se podobá stavbě dnešního amerického staforda.
Druhým zakladatelem plemene byl teriér, mínění na původ tohoto plemene se však rozcházejí. Všeobecně se má za to, že k buldokovi byl přikřížen bílý anglický teriér. Protože však člověk chtěl vyšlechtit "bojovného" psa, vhodného pro čím dál tím oblíbenější psí zápasy, bylo snad ke křížení použito nějaké rvavější plemeno teriéra, možná foxteriér. Anglický bílý teriér totiž není považován za nijak zvlášť statečné plemeno.
Spojením vlastností buldoka a teriéra vzniklo plemeno sjednocující sílu, odvahu a zarputilost buldoka s útočností, rychlostí a ostrostí teriéra. Spojilo energii a mohutnost buldoka, bylo však obratnější a hbitější. Tento kříženec se výtečně osvědčil při psích zápasech. Díky mnohaletému výběru v aréně získalo nové bojové plemeno, ze kterého byli k chovu vybíráni vždy jen vítězi, velmi rychle pověst výtečných bojovníků.
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY
V každém případě nám musí být jasno, že staford vděčí za své charakterové vlastnosti původnímu pitbulovi. Jen díky jemu máme dnes tohoto znamenitého psa. Amstaf je velice smělý pes, přičemž však nesmíme zaměňovat smělost s útočností! Ve skutečnosti je jeho smělost opravdovou, důstojnou a klidnou schopností odhadnout správně nebezpečné situace a přiměřeně na ně reagovat. Staford má vysoký práh citlivosti, stěží jej můžeme vyvést z klidu, a proto je vysloveně příjemným společníkem člověka. Díky psím zápasům tak vznikl pes, který je schopen rozhodovat se nezávisle na člověku a přitom je neobyčejně inteligentní. Dovede rozlišit opravdové ohrožení od domnělého nebezpečí a nepotřebuje žádný zvláštní výcvik k tomu, aby v ohrožení bránil svého pána.
Jeho tvrdohlavost však při výcviku nelze vždy snadno překonat. To ovšem vůbec neznamená, že jej nelze řádně vychovat. I když pitbul patřil k srdnatým bojovníkům s jinými psy, byl zároveň velmi dobrým a věrným přítelem člověka. Ten ostatně musel během zápasů stále znovu a znovu holýma rukama od sebe oddělovat rvoucí se psy. Pokud byli tito psi útoční vůči člověku, byli bez výjimky vylučováni z chovu. Tak se stalo, že právě tento bojovný a rvavý pes je velkým přítelem člověka. Standard amstafa vyžaduje klidného, vyrovnaného psa, který se pro výcvik hodí lépe, než jiní teriéři.
Anatomicky by měl také být někde uprostřed mezi buldokem a teriérem. Z teriéra měl zdědit silný, krátký hřbet, rovné nohy a úzké boky. Zdědil jeho dobře vyvinuté záprstní kosti, dokonalý skus a značnou obratnost. Po buldokovi získal tvar uší, mohutnou a širokou hruď, silnou lebku a čelisti a značně vyvinuté svalstvo.
Tak by ovšem měl vypadat v ideálním případě. Ve skutečnosti ale toto plemeno stále ještě bojuje se zápornými znaky obou plemen výchozích, jindy psi příliš připomínají jedno z obou výchozích plemen. Tak je zde buldočí typ o hmotnosti až 45 kg s vybočenými lokty, předkusem, rozkročenýma nohama a mohutně stavěným tělem. Jeho pravým opakem je typ teriéra, těžký v průměru jen 25 kg. Má dlouhou úzkou mordu, vztyčené uši a slabší kostru. I jeho hruď je slabá a příliš úzká.
CHOVÁNÍ A VÝCHOVA
Stali jste se šťastným majitelem mladého psa, kterého musíte vychovat v příjemného a snášenlivého průvodce. Každý pes jakéhokoli plemene vyžaduje základní výcvik a vy jako odpovědní majitelé staforda jste povinni vychovat toho poněkud tvrdohlavého tvora tak, aby neohrožoval lidi ani zvířata, tedy aby nebyl nebezpečný, a abyste jej mohli bez problémů vodit kamkoli na veřejnost. Není přece možno ještě "přilévat vodu na mlýn" toho bojovného psa!
K úspěšnému výcviku patří uposlechnutí rozkazů Ke mně!, Sedni!, Lehni!, Zůstaň!, K noze! a Volno!. Mnohem důležitější ale je výchova psa, aby se přizpůsobil svému okolí a náležitě reagoval.
Přirovnání štěněte k nepopsanému listu papíru je naprosto příhodné. Na Vás totiž záleží, napíšete-li tam správný text. Chování dospělého psa závisí hlavně na jeho výchově a socializaci v době, kdy byl štěnětem. Štěně a mladý pes musejí být ve stálém kontaktu s přátelsky se chovajícími psy různých plemen a různého stáří. V ideálním případě byste měli se štěnětem navštěvovat skupinu hrajících si štěňat, s jakými se setkáte například u sportovních svazů a kynologických cvičišť. Nesmíte přitom být příliš citliví. Je to úplně normální, že psíci jsou navzájem často velmi hrubí. Můžete se též setkat s jevem, že si dospělý pes vynucuje na vašem štěněti respekt vrčením a chňapáním. Aby byl výcvik staforda správný, musíme jej seznámit se světem, v němž bude žít. Berte sebou např. štěně po očkování na nákup, jezděte s ním autobusem, vlakem a autem, uvádějte je do nejrůznějších situací. Choďte s ním do městského centra a do míst, kde je hodně lidí. Zvykněte je na kočky, koně, ovce, kozy, prostě na všechno, s čím se bude později setkávat. Naučte je také opatrně a ohleduplně jednat s dětmi.
Když si pořizujete staforda, asi bystě měli před očima neustále mít papír, na kterém je velkými písmeny napsáno slovo, klíč k úspěšné výchově psa: důslednost!
KRMENÍ
Ten, kdo "pracuje", musí také jíst, a to pochopitelně platí i pro psa. Každý majitel psa dává přednost jiné potravě. Liší se i v názoru, zda je pro psa správnější doma připravené nebo průmyslově vyráběné krmivo.
Průmyslově vyráběné krmivo obsahuje všechny živiny, které pes potřebuje ve správném složení. Jeho předností je, že lze rychle připravit, je na cestách jednoduše praktičtější než doma připravené jídlo. Nevýhodou je, že někteří psi je žerou neradi, a že mnozí odborníci na výživu se právem obávají, že výživa trvanlivým, už ne čerstvým krmivem je oproti přírodním potravinám méně hodnotná.
Rozumným kompromisem je kombinování tohoto hotového krmiva s potravou, kterou doma sami připravíme. Poměr mezi stravou bohatou na bílkoviny a množstvím sacharidů by měl být pro mladého a temperamentního psa zhruba 2:1, v případě klidného staršího zvířete 1:2.
Velmi důležité je rozumné krmení. Nepřekrmujte. Staford by měl dostávat raději méně než moc. Žebra se musejí na jejich kožíšku vždy zřetelně rýsovat! Ještě pár slov k otázce kostí. Snad každý si buď myslí, že pes kosti potřebuje nebo že mu škodí. Nic z toho není pravda! Nadměrné (!) krmení velkými telecími či hovězími kostmi psu v žádném případě neuškodí, ale není to nutné. Při zdravém krmení nejsou kosti nezbytné. Pochopitelně zpevňují skus psa a působí při čištění jeho chrupu. Psa můžeme mimoto takovou kostí zabavit na několik hodin, když jej někdy musíme nechat doma samotného. Musíme jen dbát na to, aby kosti byly tak velké, že pes nemůže ani kousek z nich polknout. To by mohlo způsobit poranění nebo dokonce propíchnutí střev. Měli byste také prohlížet výkaly svého psa. Jsou-li příliš světlé nebo dokonce bílé, pak krmíte kostmi příliš. Pes v tom případě vypuzuje typické bílé výkaly z přemíry kostí v potravě a to může způsobit i ucpání střeva. Nemůžete-li psa z jakýchkoli důvodů krmit kostmi, dávejte mu častěji buvolí kůži nebo hovězí paznehty. Také kůže z oslího hřbetu a prasečí uši mohou pomoci, aby se psu upravil a zesílil skus.
Ještě zásadní poznámka ke krmení masem! Syrové vepřové maso může vést u psa k smrtelným virózám. Když je uvaříme, nebezpečné není. Vařené maso nemůže nikdy škodit.
DOMÁCÍ MAZLÍČEK
Americký staford se díky svému přívětivému poměru k dětem za mazlíčka hodí výborně. Roztomilost a mazlivost, kterými se vyznačuje, z něj dělají ideálního psa pro rodiny s větším počtem dětí. Dobře snáší nešikovné a často i poněkud hrubé zacházení, jakým
Standard neboli popis anatomie a charakteru ideálního amerického stafordšírského teriéra. Protože tak ovšem amstaf ve skutečnosti nikdy vypadat nebude, ale vždy půjde o psy standardu odpovídající - se zcela bezchybným psem se určitě nesetkáme - může si kdokoli plemenný standard vysvětlovat podle své libosti. Originální standard plemene je vždy stanovován v zemi původu plemene. V případě am. staf. teriéra to znamená, že American Kennel Club, zastřešující standard v USA, uznal am. staf. teriéra a tento standard byl také přijat mezinárodní kynologickou federací (FCI) a jako takový je také platný v ČR.
Standard FCI
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Americký stafordšírský teriér by měl působit svou velikostí jako velmi silný pes. Měl by to být důkladně stavěný, svalnatý, ale pohyblivý a přívětivý pes. Má mít zájem o všechno, co se děje v jeho blízkosti. Měl by být podsaditý a svalnatý, neměl by mít příliš dlouhé končetiny nebo slabou postavu. Odvahu má příslovečnou.
Vysvětlivky: Tento původní text má popisovat první dojem, kterým staford působí na pozorovatele. Má nám představit proporcionálního a elegantního psa, který je přesto velmi silný, což zřetelně dokazuje jeho mohutné tělo. Je žádoucí, aby také projevoval živý zájem o své okolí, přitom byl klidný a odvážný. Odvaha v žádném případě neznamená útočnost, právě naopak! Ačkoli je odvážný, je tento pes klidný, správně odhaduje nebezpečné situace a správně na ně reaguje. Vyžaduje-li si to situace, musí staford každopádně správně reagovat. Dobře vycvičený pes s pevnou povahou by však nikdy neměl bezdůvodně napadat!
HLAVA
Středně dlouhá, celkově silná s širokou lebkou, značně vyvinutým lícním svalstvem a výrazným stopem.
Vysvětlivky: Pojmu "středně dlouhá hlava" bychom měli při srovnání s většinou ostatních psích plemen rozumět určitě spíše jako "krátká" hlava. I když standard neuznává žádné přesné údaje pro vzhled, je hlava staforda zpravidla klínovitá se zaoblenou tlamou jak při pohledu ze strany, tak i ze shora. Při pohledu zepředu je naproti tomu takřka čtvercová a lícní svalstvo je nepříliš výrazné. Výrazné lícní svalstvo souvisí v první řadě se stářím psa, mladí psi mají na rozdíl od dospělých stafordů jen zřídka líce nápadněji vyvinuté. Hlava jako celek je poměrně krátká, poměr délky tlamy k horní části hlavy je 1/3 ke 2/3, ale takřka nikdy tak krátká jako má stafordšírský bulteriér.
UŠI
Vysoko posazené, kupírované či nekupírované. Doporučuje se dávat přednost nekupírovaným. Nekupírované uši mají být krátké a buď polovztyčené ve tvaru růžového lístku nebo vztyčené. Klopené uši jsou zakázány.
Vysvětlivky: Pokud jde o uši bývá standard bohužel neustále špatně překládán. Neexistují polovztyčené uši a vztyčené uši jsou u staforda nevhodné. Správně má být: "Nekupírované uši mají být krátké, buď polovztyčené jako růžový lístek nebo polovztyčené a překlopené. " Kupírované uši jsou v mnoha zemích včetně ČR zakázány!! Polovztyčené překlopené ucho je spíše vzácností.
OČI
Tmavé a kulaté, jsou nízko posazeny v lebce a široko od sebe. Oční víčka musí být pigmentovaná.
Vysvětlivky: Oči dodávají stafordovi typický inteligentní výraz. Bohužel i zde opět existují dva extrémy - buldočí typ s často značně vypouklýma očima a typ teriéra s očima ve tvaru trojúhelníku a štěrbinovitýma. Oči mají být zásadně pokud možno tmavé, mírně světlejší zbarvení je obvykle přípustné. Příliš světlé oči ale vzhled psa ruší, stejně jako oči ležící příliš blízko u sebe nebo oči šikmé. Aby byl výraz staforda typický, jsou správná barva a tvar očí nutné.
MORDA/SKUS
Morda středně dlouhá, okrouhlá, pod očima ostře spadající. Čelisti se silnými zuby. Spodní čelist musí být silná a skus pravidelný. Pysky přilehlé a uzavřené, neuvolněné. Horní řada řezáků těsně bez mezery překrývá spodní (nůžkový skus). Nos úplně černý.
Vysvětlivky: Staford jako bývalý pes pro zápasy musí mít mohutnou a širokou tlamu, která nesmí působit sevřeně nebo slabě. Slabinou zvláště buldočího typu jsou často pysky. Bývají často vyvinuté a uvolněné a u staforda s perfektním skusem vypadají nepěkně. Teriéří typ amstafa se naproti tomu často vyznačuje dlouhou čenichovou partií s úzkými a slabými čelistmi. Staford má skus nůžkový, přičemž horní řezáky zapadají jako nůžky před řezáky spodní. Klešťový skus, při němž řezáky obou čelistí stojí proti sobě, je většinou ještě tolerován. Chybný je předkus, kde je tomu úplně naopak. Při podkusu dochází navíc často k velmi bolestivým zánětům, neboť spodní řezáky vykusují do patra rýhu. Když se naopak špičáky setkávají se slabou spodní čelistí, způsobují v patře hluboké díry.
Nos staforda musí být černý, nikdy hnědavý nebo růžový. U štěňat se ovšem čenich často plně vybarví až ve stáří několika týdnů.
KRK
Silný, lehce klenutý, od plecí se lehce zužuje k zadní části lebky. Bez volné kůže na hrdle. Střední délka.
Vysvětlivky: Správný krk bývá bohužel často zanedbáván, ačkoli je velmi důležitý jak pro celkový harmonický vzhled, tak i pro rychlý běh. Říká se, že u koně je krk v těžišti těla a také psi s krátkým silným krkem se nepohybují nijak elegantně. Široký a svalnatý krk plynule vybíhá z ramen, je mírně zaoblený a směřuje k zadní části lebky. Je lehce klenutý, nikdy však nesmí působit nepřirozeně. Kůže na krku musí být napjatá, nemá tvořit žádné laloky. Když se svalnatý staford zakousne do větve a volně na ní visí, je takřka nemožné uchopit jej za krk, a to jednoduše proto, že rukou není co zachytit.
PLECE
Silné a svalnaté s širokými, skloněnými lopatkami.
Vysvětlivky: Správná plec je umístěna poměrně vzadu a lopatky jsou šikmé. Myšlená přímka procházející lopatkou má protínat hřbet uprostřed či dokonce končit za jeho středem. Spadá-li rameno příliš strmě, znemožňuje správný klus. Lopatka má být co nejdelší, široká a svalnatá, příliš svalnaté lopatky však působí přehnaně. Lopatky jsou navzájem značně vzdáleny, říká se, že mezi ně můžeme položit plochou dlaň. V praxi to znamená, že rozestup mezi nimi má činit zhruba 8 - 15 cm.
HŘBET
Značně krátký, mírně spáditý od kohoutku k zádi. Mírně skloněná krátká křížová kost (záď), lehce klenutá bedra.
Vysvětlivky: Hřbet správného staforda je dosti krátký, pevný a svalnatý. Postava staforda však není tak kvadratická jako např. boxera, délka jeho trupu je většinou o několik cm větší než je kohoutková výška. Hřbet však nesmí být ani příliš krátký, protože pak psu neumožňuje požadovanou rychlost a obratnost při běhu, ani příliš dlouhý. Dlouhý hřbet navíc často způsobuje při běhu potíže, často běh výrazně zpomaluje a někdy dochází k poranění šlach či páteře. Mimoto ruší i harmonické proporce zvířete.
Staford má lehce (!) svažující se hřbetní linii. Ta se vlivem zvláště silného svalstva poněkud zvyšuje v oblasti beder. Směrem k ocasu se záď lehce šikmí. Při pohledu shora mají záda tvar písmene V. Široká hrudní partie se zužuje směrem ke kořeni ocasu. Bohužel se často setkáváme jak s proláklým hřbetem, tak s vyklenutým kohoutkem. Obojí je chybně.
TRUP
Dobře klenutá žebra jsou k sobě pevně svázána. Široká přední fronta. Hrudník široký a hluboký. Přední končetiny značně navzájem vzdálené, aby umožňovaly správný vývin hrudi. Hruď široká a hluboká.
Vysvětlivky: Celá přední část těla musí být vyvážená, nesmí být přemrštěně široká. Stafordi s příliš širokým a sudovitým hrudníkem působí příliš hrubě - chybí jim elegance vlastní tomuto plemeni. Dobře vyvinutý a široký hrudník je samozřejmě důležitý, neboť musí poskytovat dostatek prostoru pro srdce a plíce. Mnohem důležitější je ovšem jeho hloubka a délka. Staford by měl mít celkově dobře vyvinutou a mohutnou postavu. Při pohledu zepředu však nemá být příliš široká a žebra nemají nápadně vystupovat. Celý amstafův trup je silný, mohutný, kompaktní a pevný, což ovšem nesmíme zaměňovat s tloušťkou.
OCAS
V poměru k tělu krátký, nízko posazený a kuželovitě se zužující v jemnou špičku; není zkroucený ani nesený nad hřbetem. Je nekupírovaný.
Vysvětlivky: Ocas je plynulým prodloužením páteře, a proto musí být silný a nezkroucený. V zadní třetině by měl být správě mírně vzhůru prohnutý. Velmi často se u stafordů vyskytuje tzv. veselý ocas, zdvižený nad hřbetní linii. Je to nežádoucí dědictví po teriérech. Zdvihne-li vzrušený staford ocas na linii hřbetu, je to zcela normální, žádná chyba. Téměř všechna štěňata mají takovýto. Jak pomalu dospívají, tento jev zpravidla mizí.
KONČETINY
Kosti předních končetin mají být rovné, silné a kulaté. Rovná předloktí. Zápěstí kolmá. Pánevní končetiny silné a dobře osvalené. Koleno poměrně nízko, nesmí být vybočené ani vbočené. Středně velké tlapy, dobře osrstěné a klenuté a uzavřené, pružné, bez paspárků.
Vysvětlivky: Předpisy standardu jsou sice konkrétní, ale ve skutečnosti velmi málokdy splnitelné. U stafordů se často vyskytují více či méně znatelně ven vytočené lokty a dovnitř vbočené tlapy. Je to dědictví po buldokovi. Další častou chybou je slabé předloktí. V tom případě není rovná ani celá hrudní končetina, loketní kloub tvoří vrchol úhlu předloktí a pažní kosti. Staford musí mít při pohledu ze všech stran končetiny rovné a kolmé. Tlapky mají být středně velké s mohutnými nášlapnými polštářky, které mají umožňovat pružnou chůzi. Prsty jsou dobře vyklenuté. Stehno obaluje velmi silné svalstvo, které se výrazně rýsuje na povrchu. Koleno má být správně zaúhleno, někde uprostřed mezi zaúhlením plemen čau čau a německého ovčáka. Takovéto koleno umožňuje silný odraz pánevní končetiny i neúnavný klus.
U typu teriér se často vyskytuje koleno s příliš tupým úhlem, pes má chůdovitou chůzi a špatný odraz. Staford běhá rychle, pružně a elegantně a běh nikdy nesmí být houpavý nebo vlnitý. Chybný je také mimochod, typický způsob pohybu velblouda, při kterém se při chůzi současně pohybují vždy končetiny jedné strany těla.
Je-li chov příliš ovlivněn buldočím typem, elegance pohybu se čím dál tím více ztrácí. Avšak i tvrdý pohyb mnohých typů teriéra je nesprávný a připomíná spíše závodního koně.
OSRSTĚNÍ
Srst je krátká, přilehlá, pevná, drsná na dotek a lesklá.
Vysvětlivky: Staford je krátkosrsté psí plemeno, které nevyžaduje příliš důkladnou péči o srst. Má uzavřenou a pevnou srst (ne hrubou jako drát!), která tělo dostatečně chrání. Srst je stejnoměrně lesklá a přilehlá. Sametu podobná srst, jakou tu a tam vidíme u některých stafordů, je nevhodná.
ZBARVENÍ
Jakákoli barva, jedna či více barev. Přípustná je i skvrnitost, srst by však neměla být zcela bílá nebo bílá z více než 80%. Černo-tříslová či černo-játrová se nedoporučují.
Vysvětlivky: Ať je staford jednobarevný ve všech možných odstínech, ať je s kresbou nebo bez ní, přes žíhané psy všech variací až po převážně bílé psy s barevnými skvrnami, to vše záleží jen na vkusu. Méně žádaní jsou čistě bílí stafordi, kteří mohou mít ve velmi vzácných případech dokonce genetické vlohy k hluchotě. Stejně tak psi, kde bílá barva přesahuje 80% a psi šedaví, černí a rezavě zbarvení. Černo-tříslová je typické zbarvení rotvajlera nebo dobrmana. Méně žádaná barva by neměla u jinak správně stavěného psa hrát nijak důležitou roli. Nezávisle na barvě musí být noc, oční víčka, pysky, drápy zcela pigmentovány. Ale i v tom případě bychom měli drobné odchylky ve zbarvení kožichu tolerovat.
VELIKOST
Velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Doporučuje se výška v kohoutku psů 46 - 48 cm, u fen 43 - 46 cm.
Vysvětlivky: V žádném jiném bodě nebývá standard tak podmíněn vlastními názory jako v případě velikosti!
VADY
Jako vada by měly být posuzovány všechny následující uvedené okolnosti: masově zbarvený nos, světlé oči a nepigmentovaná oční víčka, příliš dlouhý ocas nebo jeho špatné nesení, předkus a podkus.
Vysvětlivky: Tato formulace je ve standardu volena velmi nešťastně, protože kromě uvedených chyb existuje ještě mnoho dalších! V zásadě vadí vše, co se vymyká standardu, např. přílišné vybočení končetin, vystouplé lokty nebo příliš dlouhá tlama.
POZNÁMKA
Samci musejí mít dvě zřetelně normální varlata zcela sestouplá do šourku.
Laikové často nemohou pochopit, jak je možné, že někdy je na výstavě jako vítěz oceněn staford se zjevnými vadami. Začátečníci totiž často neznají přesně důvody, které určitému psu pomáhají k zaslouženému vítězství. Nalézt a poznat vady je snadné, ale přednosti vítězného psa, které zdaleka převyšují všechny jeho nedostatky, poznáme až po dlouholetých zkušenostech.
Pro vás by měl být váš vlastní pes vždycky ze všech nejhezčí, nejchytřejší a nejlepší. Nejnešťastnější chvíle jsou ty, kdy vystavovatelé jsou zklamáni z druhého místa a vztekle vláčejí svého psa ven z kruhu. Je to nejen nesportovní, ale vůči psu vysoce nespravedlivé!!
Klasifikace FCI
Dle klasifikace FCI je
Nemoci
Luxace patell
Patella neboli kolenní čéška je důležitá část kolenního kloubu zadní končetiny, upínají se na ni svaly natahující koleno. Luxace patelly (čéšky) je onemocnění, které způsobuje vykloubení kolena, a tím problémy s pohybem. Těžší případy mohou být pro psa dost bolestivé. Luxace čéšky může být dědičná nebo následek zranění, případně nedostatečné kloubní výživy v době růstu.
Spontánní luxace patelly je děděna polygenně, tj. více geny. Proto také mohou existovat různé varianty špatného vývoje kolenního kloubu a různé příznaky. Klasifikuje se několik stupňů postižení:
- čéška nemůže být luxována (zdravý kloub)
- manuálně může dojít k luxaci patelly, ale sama se hned vrací zpět
- čéška se vykloubí samovolně, ale je schopna návratu zpět
- čéška je vykloubena trvale, je možné ji vrátit manuálním tlakem, ale hned opět luxuje
- čéšku nelze vrátit zpět ani manuálně
Klinické příznaky jsou různé podle stupně postižení. Při stupni 1 jsou příznaky minimální a mohou uniknout pozornosti majitele. Pes může jen občas nadlehčit zadní nohu či zakňučet, ale nemusí mít také vůbec žádné příznaky. U vyšších stupňů se projevuje větší bolestivost a častější kulhání. U stupně 4 jsou problémy s chůzí výrazné, pokud má pes oboustranné postižení, není schopen se vzpřímeně postavit na zadní nohy. Stav při neléčeném onemocnění komplikuje ještě následná artróza kolenního kloubu. Konzervativní léčba je možná jen při nižších stupních postižení. Jedná se o klid nebo fixační obvaz. Psovi se podávají chondroprotektiva, která brání vzniku artrózy. U vyšších stupňů je nutná operace kolenního kloubu, která ovšem nemusí být vždy úspěšná. Jedinci postižení vyšším stupněm luxace by neměli být použiti v chovu.
Cerebellární ataxie
Cerebellární ataxie: ANTAGENE, laboratoř pro výzkum DNA, zpřístupnila veřejnosti test DNA, který dokáže odhalit cerebellární ataxii u amerických stafordšírských teriérů.
Cerebellární ataxie (NCL-A) je autosomální recesivní nervové onemocnění. První příznaky se obvykle objevují mezi 3. a 5. rokem u postižených psů. Jsou to – ztráta rovnováhy, obtíže při změnách směru, pády při třepání hlavou. Jak příznaky přibývají, většina psů jeví známky obtíží také s počátečními pohyby. Jakmile přestanou chodit, aniž by opakovaně padali, paníčkové pro ně obvykle zvolí eutanázii.
Případů cerebellární ataxie v posledních letech výrazně přibylo v důsledku toho, že postižení psi byli použiti v chovu ještě před tím, než se stihly objevit první příznaky. Do doby, než byl zpřístupněn tento nový DNA test, bylo nemožné určit nositele. Dva nositelé totiž splodí vrhy, ve kterých mohou být další postižení psi.
Identifikace implikovaného genu a platnost testu vzešla ze skupinového usilí o tento průzkum mezi laboratořemi molekulární a buněčné genetiky (Dr. Marie Abitbol, Dr. Laurent Tiret) a laboratoří neurobiologie (Dr. Stéphane Blot) z Alfortské školy veterinární medicíny (ENVA) a také CNRS university v Rennes a ANTAGENE.
Prvotní studie zjistily v průběhu vývoje tohoto testu vysokou frekvenci psů - nositelů ve francouzkých chovech amstaffů (30%). A co více, spolupráce s Dr. Natashou Olby (North Carolina State University, Raleigh) potvrdila, že psi z USA přenášejí tu samou chorobu, která způsobuje stejnou mutaci (genu), jaká byla objevena u francouzských amstaffů.
Tento nový DNA test je doslova revolucí pro chovatele a majitele amstaffů. Díky jednoduchému neivazivnímu výtěru tlamy (cytokartáčkem) může veterinář poskytnout vzorky, které budou analyzovány ANTAGENEM. Ten určí jak postižené amstaffy ještě před tím, než se objeví první příznaky, tak také nositele. Toto umožní chovatelům vyloučit riziko páření (nositel x nositel zplodí postiženého psa) a přenos choroby způsobeným kopírováním špatného genu.
Určení nositelů stejně jako postižených amstaffů je důležité pro to, aby se zabránilo šíření genového defektu na další vrhy.
Porovnání s příbuznými plemeny
AMERICKÝ PITBULTERIÉR Nemá žádný exteriérový standard, protože se historicky chov a selekce prováděla podle bojových schopností a vyrovnané povahy nikoli podle vzhledu. V současné době se klade důraz na bezkonfliktní, klidnou a přátelskou povahu. AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR ANGLICKÝ BULTERIÉR Silný a svalnatý pes s charakteristickou klabonosou hlavou.
Pitové jsou různých barev a velikostí. Dosahují výšky a váhy staf. bulteriéra, ale také Am. staf. teriéra, výška musí vždy být k poměru tělesné hmotnosti (psi váha přibližně 17 - 28 kg a feny 15 - 25 kg).
Dalo by se říci "výstavní verze" Amerického pitbulteriéra.
Vzhled je určován standardem - stanovena barevnost, velikost a hmotnost, vzhled od hlavy přes končetiny až po srst.
Výška 46 - 48 cm v kohoutku u psů a u fen 43 - 46 cm, přičemž velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Standard nepředepisuje žádný váhový limit, ale pohybuje se asi okolo 20 - 35 kg.
Oproti výše popsaným plemenům je Stafordšírský bulteriér menší, zato svalově vybavenější.
Vzhled je také určován standardem. Výška přibližně 35 - 40 cm v kohoutku, váha psa asi 13 - 18 kg a feny 11 - 16 kg.
Je dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti.
a
Vzhled opět určován standardem. Nejsou výškové ani váhové limity, ale bulteriéři bývají velcí kolem 35 - 45 cm s hmotností 20 - 25 kg.
Výborně se hodí do rodiny i pro práci ostatně jako všechna porovnávaná plemena.
americký stafordšírský teriér, zařazen do skupiny III.- teriéřisekce 3 - teriéři typu bull, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka pro ČR je AST. Využitím je převážně jako sportovní a pracovní pes, hlídač, strážce a společník.